S blížícím se příchodem Vánoc a nového roku bývá ve firmách frmol. Zaměstnanci dotahují do konce naplánované úkoly. Maká se na inventurách i účetních závěrkách, sestavuje se nový rozpočet.

Kanceláře jsou stále ještě pro mnoho zaměstnanců nejobvyklejším pracovním místem. Na to, jak vypadají ty dnešní, by ale asi pracovníci z dvacátých let minulého století koukali dost překvapeně.

Stále častěji slyšíme či čteme o tzv. dress code: dress code v práci, dress code v nějaké skupině, dress code na akci. Umíte-li anglicky, asi víte, že dress jsou šaty a code je kód. Šatový kód?

Poslali jste svůj životopis do firmy, která obsazuje vaše vysněné místo a zatím vám nepřišla žádná odpověď? Neztrácejte hlavu.

Hlavní otázkou při úvahách o rovnoprávnosti žen v zaměstnání dnes je výše jejich platu nebo postavení. Přitom ještě v nedávné minulosti ženy nesměly studovat ani střední školy.

„Nikdy nezapomenu, jak jsem poprvé seděl nahý, stehno ke stehnu, na dřevěné lavičce v sauně se svým šéfem,“ líčí Lennox Morrison ve svém článku.

Ještě před několika lety bylo blogování spíše zálibou a spojovalo se s určitou cílovou skupinou.

Napodobování druhých je přirozenou lidskou vlastností. Děti napodobují rodiče, mladí lidé napodobují jeden druhého. Už odedávna jedna firma napodobuje druhou.

Facebook, Twitter, Instagram a další jiné. Všechny tyto sociální sítě a aplikace patřily donedávna ke kanálům, které jsme využívali spíše ke sdílení novinek a fotografií se svými přáteli.

Možná jste ještě ze zaměstnání nikdy neodcházeli, ale pravděpodobně se vám to někdy stane. Buď budete chtít odejít sami, nebo vás dokonce vyhodí.