Aplikace musí zjednodušovat práci. Pět kliknutí je příliš

Vaše práce je velmi pestrá. Z čeho všeho se skládá?

Pracuji jako datový analytik pro svařovnu MBII. Máme tu spoustu strojů a robotů, které nám neustále zasílají různá data, a my je ve spolupráci s IT oddělením přenášíme do cloudu. Pak je zpracováváme a ukládáme do databází. Já na jejich základě vytvářím přehledy o výkonnosti – sleduji, zda se nám daří dobře, nebo špatně, analyzuji prostoje a optimalizuji procesy.

„Všechny mé aplikace vznikají z potřeby digitalizace a snahy usnadnit práci kolegům.“

Také se věnujete vývoji aplikací.

K tomu využívám platformu Microsoft Power Apps. Vytvářím různé aplikace, které zjednodušují práci s daty – momentálně jich mám nasazeno sedm. Data zpracovávám v Cloudeře a následně vizualizuji v Power BI.

Kde všude vám aplikace pomáhají?

Všechny vznikly z potřeby digitalizovat procesy. Například vloni jsme rychle vytvořili aplikaci pro revize elektrických zařízení, které byly dříve vedeny v papírové podobě. Každé dva roky se musí revize opakovat, a tak jsme chtěli systém digitalizovat, abychom se vyhnuli nepřehlednému skladování papírových dokumentů. Máme zde tisíce zařízení, která musí revizní technik pravidelně jednou za dva roky kontrolovat, takže množství papírů, které při revizích potřebujeme, je obrovské. Díky této aplikaci externímu reviznímu technikovi jednoduše přiřadíme konkrétní úsek ke kontrole. On provede revizi a nahraje data do systému ve formátu PDF. My je pak uložíme do našeho systému a nastavíme upozornění na 21 měsíců, aby nám systém automaticky připomněl objednání externí firmy pro další kontrolu.

Také jste zjednodušil práci mistrů, kteří kontrolují bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Přišli jsme s aplikací, která se zaměřuje na digitalizaci deníku BOZP. Naši mistři musí každý den kontrolovat bezpečnost práce na svém úseku a podepsat se do deníku. V minulosti se občas stalo, že podpisy chyběly a vznikaly problémy při auditech. Aplikace nyní vygeneruje tři náhodné úseky, které mistr zkontroluje, vyfotí a zaznamená do systému. Pokud najde nedostatky, například zaměstnance bez ochranných pomůcek, rovnou pořídí fotografii. Tím pádem máme jasný důkaz, že kontrola proběhla, a mistři jsou krytí v případě inspekcí. Navíc systém hodinu a půl před koncem směny automaticky ověří, zda mistr kontroly dokončil, a pokud ne, pošle mu e-mailové upozornění. Zjednodušili jsme práci a přinesli větší jistotu jak pro mistry, tak pro jejich kolegy.

K čemu sloužila vaše vůbec první aplikace?

Byla vytvořena pro evidenci expozice zaměstnance při svařování, jak vyžadují hygienické normy. Údržbáři nesváří celou směnu – pracují jen v případě potřeby, například když vznikne prasklina, kterou je třeba opravit. Proto jsme vytvořili jednoduchou aplikaci s funkcí Start a Stop. Když jde někdo svářet, jen stiskne tlačítko. A pak znovu, jakmile práci dokončí. Díky tomu ihned máme přesné záznamy expozici, to vše bez složité administrativy.

Mimo to jste nedávno rozběhl projekt, který využívá kamerové vidění ke kontrole kvality.

Pracuji na implementaci kamerového systému, řešení by se mělo vejít do 1 000 eur. Je to taková moje osobní výzva. Tento automatizovaný systém sleduje usazení dveřních pantů na karoserii pomocí čtyř kamer, které měří jejich vzdálenosti vůči referenčním bodům. Výsledky se pak automaticky analyzují a posuzujeme správnost umístění. Celý proces řídí software, který jsem napsal v Pythonu – postará se o vizualizaci, měření, ukládání i vyhodnocování dat. Díky tomu máme přesný přehled o montáži a můžeme rychle reagovat na případné odchylky.

Proč právě dveřní panty?

V naší hale vůz kompletně sestavíme včetně nasazení dveří. Poté ale putuje do lakovny a na montáž, kde se dveře musí sundat a znovu nasadit. Při opětovném skládání vozů se zjistilo, že panty někdy nejsou správně usazené. Kolegové z montáže se nás pak ptali, jestli jsme nějak nezměnili naše procesy nebo u nás nevzniká nějaká chyba.

Co jste zjistil?

Z našich dat vidíme určité výkyvy – někdy je pant o malý kousek výš, jindy níž. Zatím se nám ale nepodařilo přesně určit hranici, od které už by nebylo možné dveře znovu správně nasadit. Tuto mez stále hledáme. Problém při montáži po nasazení kamer zmizel, takže teď nemáme možnost hranici přesně stanovit. Je možné, že po nasazení kamer začali zaměstnanci dávat větší pozor při práci a zkrátka už tolik nechybují.

„Při nasazování digitálních řešení jdeme vždy cestou maximální jednoduchosti pro uživatele.“

Jak úspěšně zavést digitalizaci u procesů, které se tradičně zpracovávají v papírové podobě?

Vždy se snažím jít cestou maximální jednoduchosti pro uživatele. Jakmile bych někoho nutil pětkrát někam kliknout, vím, že to dělat nebude. Lidé očekávají rychlá a intuitivní řešení – pokud je proces složitý, zkrátka ho přestanou používat. Například u aplikace pro sledování expozice svařování jsme lidem skutečně ulehčili život. Dříve se tyto informace musely zapisovat ručně na dílně, pak je koordinátor musel přepsat do Excelu, následně se papíry někam zakládaly, často se ztrácely, nebo byly nečitelné. Teď stačí dvakrát kliknout v mobilu a máme přesná data, která se nikam jen tak neztratí. Odstranili jsme zbytečnou administrativu a chaos.

Proč se některé řešení neuchytí?

U zavádění digitalizace je klíčové, aby ji lidé přijali. Pokud bychom vytvořili aplikaci, která je sice funkčně propracovaná, ale uživatelsky složitá, nebude ji nikdo používat. Například v aplikaci pro BOZP stačí čtyři kliknutí – mistr vybere úsek, potvrdí kontrolu, pořídí fotku a odešle záznam. To je přijatelná míra interakce, která zaměstnancům nekomplikuje práci, ale zároveň jim přináší jasné výhody. Pokud jim předložíte jen další operaci navíc, zkrátka ji odmítnou. A žádná digitalizace není. I to jsem u některých svých nápadů zažil. Co se při vymýšlení zdálo jako skvělá úspora času, někdy v reálu žádnou úsporu nepřineslo, spíše to věci komplikovalo. Taková řešení se nakonec nezavedla.

Jaký je poměr přijatých a nepřijatých aplikací?

Přibližně dvě třetiny řešení se uchytí a začnou se běžně používat. U zbytku zjistíme, že očekávané benefity nepřináší, a zase je zrušíme. Občas ale také rozhodneme společně s vedením. Stanovíme si prostě hranice. Takže nemáme vždy naprostou volnost v tom, jak inovaci navrhneme. I tak se ale snažíme, aby digitalizace dávala smysl a lidem především ulehčovala práci.

„Všechny mé aplikace vznikají z potřeby digitalizace a snahy usnadnit práci kolegům.“

Kde všude vaše aplikace pomáhají?

Všechny vznikly z potřeby digitalizovat procesy. Například vloni jsme rychle vytvořili aplikaci pro revize elektrických zařízení, které byly dříve vedeny v papírové podobě. Každé dva roky se musí revize opakovat, a tak jsme chtěli systém digitalizovat, abychom se vyhnuli nepřehlednému skladování papírových dokumentů. Máme zde tisíce zařízení, která musí revizní technik pravidelně jednou za dva roky kontrolovat, takže množství papírů, které při revizích potřebujeme, je obrovské. Díky této aplikaci externímu reviznímu technikovi jednoduše přiřadíme konkrétní úsek ke kontrole. On provede revizi a nahraje data do systému ve formátu PDF. My je pak uložíme do našeho systému a nastavíme upozornění na 21 měsíců, aby nám systém automaticky připomněl objednání externí firmy pro další kontrolu.

Na jaké řešení jste obzvlášť pyšný?

Podařilo se nám například lépe pracovat s úniky vzduchu a spotřebou energií. Dříve jsme dostávali celofiremní report, ten ale nebyl dostatečně podrobný. Údržbář pak musel s ultrazvukovou kamerou procházet celou halu a hledat úniky vzduchu. Nakonec únik našel, vyměnil třeba vadnou hadičku a bylo vyřešeno. Byl to ale zdlouhavý a neefektivní proces. Rozhodli jsme se proto automatizovat analýzu spotřeby vzduchu. Každý týden teď dostáváme podrobné reporty a sledujeme nárůst spotřeby vzduchu na jednu karoserii. Sledujeme, jestli spotřeba v dané oblasti klesá, nebo roste. Vždy máme k dispozici také srovnání s předchozím měsícem, takže dokážeme rychle identifikovat problémové oblasti a zaměřit se na ně. Díky tomu jsme schopni zúžit úsek, v němž se únik nachází. Nemusíme už posílat údržbáře s kamerou po celé hale. Nasměrujeme ho do konkrétní části, kde vidíme anomálie. Toto řešení bylo přijato velmi pozitivně. Údržbáři už nemusí trávit hodiny chozením po hale s kamerou sem a tam, jdou na jistotu do úseku, kde je problém.

Ve Škodovce jste 25 let. Jakými pozicemi jste si prošel?

Po neúspěšném pokusu o studium na vysoké škole mi doma jasně řekli, že musím jít do práce. Nejjednodušší cesta vedla do Škodovky, kde jsem začínal jako svářečský dělník. Můj první pracovní nástroj byly ruční bodovací kleště. Po pár měsících jsem přešel na pozici seřizovače, kde jsem se staral o výrobní linku. Za pár let jsem povýšil na pozici dispečera svařovny, a právě tam jsem začal s inovacemi, například se skriptem, který mi velmi ulehčil výpočty v Excelu.

„Moje první neoficiální aplikace inspirovala software eSměny, který se ve Škodovce používá dodnes.“

Tehdy jste také vyvinul svou první neoficiální aplikaci.

Tenkrát se ještě rozpisy směn tiskly na papírové kartičky. Dostávali jsme vždycky kartičku s rozvrhem na celý rok dopředu. A já jsem je často ztrácel. Když jsem byl u zubařky, ptala se mě, kdy zase budu mít tu správnou směnu, abych mohl přijít, a já jí nemohl nic potvrdit, protože jsem neměl kartičku. Tak mě napadlo, že bych si mohl napsat mobilní aplikaci v Javě pro můj Android telefon. Směny jsem tak měl přehledně uložené. Po měsíci měla aplikace v Obchodu Play přes 1000 stažení a aplikace se rychle rozšířila.

Brzy ale přišly problémy.

Kolega z výroby mě upozornil, že když v této své neoficiální aplikaci udělám chybu, může kvůli ní někdo i nepřijít do práce a mít z toho nepříjemnosti. Měl pravdu, vůbec jsem si to neuvědomil, nenapadlo mě na to ani v aplikaci nějak upozornit. Můj tehdejší vedoucí mě ale nasměroval na IT oddělení, které zrovna řešilo stejný problém pro personální oddělení. Moje aplikace se tak stala inspirací pro firemní řešení eSměny, která se dodnes běžně používá. Byla to taková šťastná náhoda, těch jsem během své kariéry zažil docela dost.

Pomohlo vám, že jste prošel Škodovku křížem krážem?

Rozhodně ano. Znám všechny procesy, které teď analyzuji zevnitř, a chápu, jak věci ve výrobě fungují. Pro kolegy z IT je někdy těžké pochopit specifika výroby, protože jim chybí přímá zkušenost. Když člověk projde procesy odspodu nahoru, získá ideální přehled. Na druhou stranu, my z byznysu často neumíme kolegům z IT naše procesy správně popsat tak, aby je IT oddělení snadno pochopilo a převedlo do funkční digitální podoby. Díky mé zkušenosti na různých pozicích umím překlenout tuhle propast – rozumím tomu, co kolegy ve výrobě trápí, a dokážu IT oddělení dobře popsat, jak jim může pomoci.

Kdy vaše láska k programování začala?

Už od dětství, kdy jsem měl svou první konzoli Atari. Vždycky mě bavilo psát si různé prográmky, které mi pomáhaly s běžnými úkoly. Nejsem čistě IT specialista, ale spíš člověk z byznysu, který IT trochu rozumí. Díky tomu můžu hledat praktická řešení, která usnadňují práci nejen mně, ale i kolegům.

Čím si vás škodovka udržela tolik let?

Neustále mi dávala příležitost růst. Neměl jsem tu žádné známosti, když jsem nastoupil. Vypracoval jsem se díky tomu, že mi to firma umožnila. Chytrým lidem, kteří se chtějí posouvat a rozvíjet, to vždy dovolí. Nebojí se do nich investovat. Vloni jsem například dokonce školil kolegy z Indie, což byla skvělá zkušenost a ukázka toho, jak daleko se lze posunout, když člověk využije možnosti, které mu firma nabízí.

Co vás baví mimo práci?

Dlouho jsem hrál fotbal, a i když už ho aktivně nehraji, pořád mě baví. Mám čtrnáctiletá dvojčata, se kterými je spousta zábavy. Volný čas trávím hlavně sportem, s rodinou a samozřejmě rád posedím s přáteli třeba u letního grilování.

JAN FRAŇO

datový analytik pro svařovnu MBII

Programování a elektronika Jana zajímaly už od dětství. Vzpomíná na konzoli Atari i první pokusy s programovacími jazyky. Dnes jich umí hned několik a ve Škodě Auto se mimo jiné věnuje vývoji aplikací s využitím platformy Microsoft Power Platform. Aplikací vyvinul už sedm, každá z nich má usnadnit práci některému z jeho kolegů.

Často si dává osobní výzvy, nyní vyvíjí kamerový systém, který monitoruje správné nasazení pantů. Řešení by nemělo překročit 1000 eur. V největší české automobilce pracuje už 25 let a neměnil by. „Největší radost mi dělá, když se mi podaří dotáhnout projekt, který jsem si vytyčil jako osobní pracovní výzvu. Když vidím, že něco, na čem jsem pracoval, skutečně funguje, usnadňuje kolegům práci a má reálný dopad, je to pro mě ta nejlepší odměna,“ říká s úsměvem.

Po práci tráví Jan nejradši čas s rodinou – manželkou a čtrnáctiletými dvojčaty. Rád si také zasportuje, celý život má nejblíže k fotbalu. Po dobré hře se rád usadí s přáteli ke grilu. „Jsem šťastný člověk,“ říká o sobě, „provází mě šťastné náhody.“