Veřejná vs soukromá vysoká

Zaplatíš = dostaneš. Vážně?

V České republice dlouhodobě panuje názor, že ten, kdo si “zaplatí” soukromou vysokou, automaticky dostane titul a diplom. Z čeho toto přesvědčení pramení? V minulosti se objevilo několik skandálů, které skutečně odhalily případy podplácení na soukromých vysokých školách. Je však třeba brát v potaz to, že podobné případy se staly i na veřejných školách, a nelze proto “hodit všechny do jednoho pytle”.
Na mnohých soukromých školách působí vyučující primárně spjati se školami veřejnými. Ve většině případů je tedy náročnost výuky srovnatelná na obou institucích, protože každý akademik má svůj styl výuky a přepínání mezi “těžkou a lehkou” formou je téměř nemožné vzhledem k časové a obsahové náročnosti výuky. Studenti tedy musí odvést svůj podíl práce, jinak se k titulu nedostanou. 

Výuka na soukromé škole není dostatečně kvalitní

Charakteristickým znakem soukromých vysokých škol je vysoký počet odborníků z praxe, kteří vyučují. Studenti tak získávají ve vysoké míře informace a znalosti od těch, kteří mohou být v budoucnu jejich kolegy. Namísto pouhých teoretických scénářů tak studenti získají zprostředkovaně přímé zkušenosti z firemní praxe a díky tomu nenastupují do své první práce s růžovými brýlemi zbarvenými nereálným očekáváním. Teorie a praxe jsou totiž častokrát dvě zcela rozdílné záležitosti a je otázkou, který z těchto přístupů přináší lepší výchozí pozici čerstvých absolventů. Soukromé vysoké školy také často po studentech vyžadují získání praxe v rámci studia a studenty za jejich snahu odmění adekvátním počtem kreditů.

Všechno je o vztazích

Asi každý někdy slyšet slovo network, networking. Neschovává se za ním žádný IT proces, ale klasické navazování pracovních vztahů, které jsou alfou a omegou obchodních transakcí. Z dat ČSÚ (Český statistický úřad, pozn, red.) je zřejmé, že na soukromých vysokých školách studují v průměru stovky, maximálně tisíce studentů. Na veřejných vysokých školách se počet studentů téměř vždy pohybuje od tisíců až po desetitisíce.

Tato skutečnost však může být dvojsečná. 

Ti, kteří preferují komornější atmosféru a kteří chtějí navázat hlubší vztahy s menším okruhem lidí, by měli zauvažovat o studiu na soukromé škole. Nižší počet studentů dává jak jim samotným, tak i vyučujícím, větší šanci zapamatovat si konkrétní studenty a poznat je trochu blíž a věnovat se každému z nich individuálněji. Navíc vyučující, který aktivně působí v praxi, může studentovi dopomoci ke stáži díky přímému propojení s firemní sférou.

Naopak Ti, kteří kolem sebe chtějí mít širokou základnu spolužáků, kamarádů a známých, uvítají vysoké počty studujících na státních školách. V budoucnu se jim tak může stát, že narazí hned na několik svých spolužáků z ročníku v rozličných oborech a lokalitách. Veřejné vysoké školy taktéž nebývají tak úzce zaměřeny jako ty soukromé. Proto může tu samou vysokou, avšak jinou fakultu, studovat lékař, právník i biolog. No a uznejte - mít známé v různých oborech se vždycky hodí.

Komunikace, ERASMUS, náročnost systému

Kdo chce, ten se dostane. (o programu ERASMUS)

Potřebujete s něčím poradit a nevíte, na koho se obrátit? Přijďte rovnou za námi a vše spolu vyřešíme hned a bez průtahů. (studijní oddělení) 

Říká se, že se s kýmkoliv na světě dokážete spojit pomocí 4 - 5 lidí. U nás Vám stačí jedno zaťukání. (o rovnocennosti vyučujících a studentů)

Podobně by mohla vypadat (ne)oficiální slova soukromých vysokých škol. Menší počet studentů a bližší vztahy jim poskytují nečekané výhody ve všech zmíněných oblastech. Důležité je však podotknout, že snadnost a vůbec šance dostat se na zahraniční stáž závisí spíše na velikosti školy/fakulty, tudíž zřizovatel v tomto případě nehraje hlavní roli.

Pokud se však podíváme na kloub škále destinací a zvučnosti partnerských zahraničních institucí, mají veřejné vysoké školy jednoznačně náskok! 

Jakou váhu má prestiž?

Samotnou kapitolou je určité vnímání jména školy, její prestiž. Ještě stále totiž platí, že mnoho zaměstnavatelů posuzuje čerstvé absolventy na základě školy, kterou mají vystudovanou a ne podle toho, co skutečně umí. Stovky let fungující univerzita může tedy v určité situaci znamenat otevřené dveře kamkoliv, a to je dobré mít na paměti!

Bez peněz na vysokou nelez

Finance hrají mnohdy prim při rozhodování jakou vysokou školu zvolit. Veřejné vysoké školy jsou zdarma, za ty soukromé se platí, častokrát nemalé částky. Co si už málokdo uvědomuje, je však celková finanční náročnost vysokoškolského studia. Student totiž musí někde bydlet a někde se stravovat. Veřejné vysoké školy jsou koncentrované do větších měst a životní náklady jsou v těchto destinacích vyšší. Stojí proto za zvážení, zda nebude školné na soukromé škole ve vedlejším městě finančně výhodnější oproti placení nájmu ve velkoměstě při studiu na veřejné vysoké. Zvažte své rozhodnutí dobře, protože je taktéž pravdou, že ve větším městě, je víc možností stáží a brigád, které vám přinesou nejen finance, ale i pracovní zkušenosti, tolik ceněné výhody při nástupu do vaší první "opravdové" práce. 

Když dvakrát nestačí 

Některé obory jinde než na veřejné škole studovat nejdou, to je bez debat. Především ekonomické, provozní a sociální obory však ano. Pokud se bojíte obtížnosti přechodu na univerzitu a víte, že pod tlakem nefungujete na 100 %, zjistěte, jaké jsou podmínky opakování předmětů na vámi vybraných školách. Není výjimkou, že soukromé školy poskytují studentům možnost zapsat si předmět opakovaně, na veřejných vysokých taková možnost existuje pouze 2 krát.