NA PřF UK SE DĚLÁ ŠPIČKOVÁ VĚDA, ALE NE KAŽDÝ MUSÍ DĚLAT JENOM VĚDU | Absolvent.cz

NA PřF UK SE DĚLÁ ŠPIČKOVÁ VĚDA, ALE NE KAŽDÝ MUSÍ DĚLAT JENOM VĚDU

Přírodovědecká fakulta je neodmyslitelně spojená s vědou. Petr Jan Juračka však dokazuje, že vědec nemusí být jen zavřený v laboratoři, mezi knihami nebo u mikroskopu, ale může i vystoupat na osmitisícovku, spát s vlky uprostřed kokořínských lesů nebo ukazovat ostatním svět z “droní” perspektivy.

Proč jste se rozhodl studovat PřF UK?

Už od 14 let jsem věděl, že chci studovat Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Tečka. (smích) Od šesti let jsem byl chycený do přírodních věd, do biologie, hlavně do plazů. Chtěl jsem totiž být původně herpetolog. Četl jsem hodně knih z oboru, jejichž velká část byla právě z PřF UK.
V roce 2000 jsem měl poprvé v ruce reklamní letáček středoškolských soustředění pro zájemce o biologii, které organizovala fakulta a já jsem se na jedno z nich dostal. A to mi kompletně změnilo život. Potkal jsem tu tehdy spoustu svých nynějších kamarádů. V patnácti, kdy jsem znal biologii jen z knížek, ze zoo nebo z vycházek s tátou, jsem najednou přišel na fakultu, kde nám přednášel profesor, kterého jsem znal z přebalů knih. Jedna luxusní přednáška střídala druhou. Byl to jeden z nejlepších víkendů v mém životě, a proto jsem si řekl, že tady chci studovat.

Co je Vaším nejsilnějším zážitkem z dob studií a dalšího působení na PřF UK?

Těch zážitků bylo ohromné množství, nejde vybrat ten nejsilnější. Ale první, co se mi vybaví, jsou laboratorní anorganická praktika z chemie, která tehdy učil pan docent Kotek. Jako dítě jsem měl fobii z tlakových lahví a bylo pro mě nemyslitelné se k takové lahvi i jen přiblížit. Díky zmíněným praktikám jsem tuhle fobii překonal a díky tomu jsem se už v dobách studií mohl pustit do spousty věcí zahrnujících právě stlačené lahve.
Obecně to jsou ale hlavně venkovní akce, při kterých opustíme posluchárny a vyrazíme ven do terénu. Typickým příkladem je třeba zimní kurz ekologie, kdy skupina studentů společně s vyučujícím vyrazí na Kralický Sněžník. Na něm probíhá celý týden měření teploty sněhu v různých vrstvách ve tříhodinových intervalech, ale třeba i experimenty s tekutým dusíkem.  Další jedinečnou akcí je například terénní pozorování pohybu raků, při kterém se na ně nalepí malé vysílačky a vypustí se do přírody na Kokořínsku. V tom je naše fakulta unikátní - je možné zapojit se do špičkového výzkumu, který je i zábavný.

Co se Vám vybaví, když se řekne Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy?

Obecně prostředí, kamarádi. Člověk na chodbách potkává lidi, se kterými se chce vidět, a to napříč všemi úrovněmi - od bakalářských studentů až po pana děkana. Všichni jsou otevřeni diskuzi na jakékoliv téma.

Je vaše fakulta určená primárně nadšencům do vědy?

Věda je nedílnou součástí naší fakulty a na PřF UK se dělá špičková věda, ale ne každý musí dělat jenom vědu. Na fakultě je prostor i pro lidi, jako jsem já. Tedy ty, kteří se věnují spíš popularizaci a vizuálnu. Zároveň pokud je někdo perfektní lektor, najde si tu své místo, může “dělat méně vědy” a věnovat se víc studentům.

Proč zůstáváte na PřF UK jako vyučující i přes Vaši časovou vytíženost?

Jsem tady, protože mám kontakt s vědou, kterou mohu popularizovat, což mě ohromně baví. Zároveň mi to dává smysl a taky tím tak trochu splácím dluh fakultě za to všechno, co mi dala.
Navíc mě ohromně baví celkové fungování fakulty - má rodinný přístup a třeba terénní cvičení, cvičení je naprosto skvělou věcí. Letos jsem mimo jiné spal v místech výskytu vlků na Kokořínsku, sám s mikroskopem.

Co pro vás znamená věda?

Věda je pro mě výzkum, hlavně primární výzkum toho, o čem nemáme příliš informací. Představuje snahu najít určité zákonitosti v tom, jak příroda funguje. Nejčistší formou vědy je pro mě snaha o nové poznání.

Proč jste se pustil do popularizace vědy?

My, jako Češi, si nevedeme s popularizací vědy špatně, ale zároveň na tom nejsme kdovíjak dobře. Když jsem viděl, jak se dělá popularizace v Anglii, tak jsme pochopil: “Jo, tak tohle je to, co bych chtěl dělat v Čechách!”.
Vždy jsem si myslel, že hlavním cílem popularizace vědy je předat informace o aktuálním dění a výzkumu veřejnosti, která de facto vědu platí ze svých daní. Dnes vnímám jako důležitější přesah vědy v boji za vzdělávání národa. Lidé nečtou, nevzdělávají se, všichni jsou na sociálních sítích. Proto věřím, že čím víc původně vědeckého obsahu se objeví například v jejich telefonech, tím lépe.

Kdy přišel nápad propojit vědu s focením?

Před 20 lety. Zhruba v 11 jsem začal fotit a hned jsem se pustil do soutěží, napřímo jsem do toho vletěl a už jsem se nezastavil. (smích) Propojení focení a přírodních věd vlastně dává naprostý smysl, jde ruku v ruce. Když fotím, tak potřebuji vědět, co vlastně fotím, proč to fotím a zároveň je třeba předat to, co zkoumám nějakým způsobem dál.

Co byly první objekty vašeho focení?

Krajinky. Moje první fotka byl strom v mlze v Orlických horách a pak se to postupně přesunulo na organismy. Na fakultě to byla mikrofotografie, která mě naprosto uchvátila. Mým prvním digitálním fotoaparátem byl vlastně mikroskop.

Máte nějaký vědecký a fotografický sen, který si chcete splnit?

Vždy jsem snil o tom, že budu fotit pro National Geographic a to se mi splnilo a vypadá to, že to nebylo naposledy. Ve vědě jsem chtěl popsat nový živočišný druh a to jsem už taky úspěšně zvládl (objevil a popsal nový druh hrotnatky Daphnia hrbaceki - pozn. redakce).

Jste velkým cestovatelem, která z vašich cest se vám zapsala nejhlouběji do paměti?

Mojí nejlepší cestou byla Indonésie, kde jsem byl fotit projekt naší absolventky Hanky Svobodové, která pomohla zachránit přes 2 miliony mořských želv. Na téhle cestě jsem si užil cestování, focení želv, které jsem vždycky chtěl studovat. Navíc se jednalo o skvělý projekt v rámci popularizace ochranářského projektu. V neposlední řadě bylo skvělé to vše ukázat i mým dětem a manželce, kteří se mnou v Indonésii byli.  Vše se krásně propojilo, a i z toho důvodu je to asi má nejoblíbenější cesta.

Dostal jste se do zahraničí i v rámci studia?

Ano, byl jsem na ERASMU v Mnichově a několik týdnů jsem pobyl v Moskvě. Měl jsem i jedinečnou možnost vyrazit na konferenci do Paříže a do Mexika - takových příležitostí je v českém vysokém školství pomálu, ale u nás na fakultě je to reálná možnost.

RNDr. PETR JAN JURAČKA, Ph.D. (35)
Vystudoval osmileté gymnázium Emila Holuba v Holicích, na které navázal vysokoškolským studiem ekologie a hydrologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se popularizaci vědy, přednáškám na vědecká témata pro širokou i odbornou veřejnost, je významným českým fotografem a cestovatelem.

Články ze stejné kategorie

Jak zvládnout střední?

Jak se dostat z prváku až k maturitě? Je možné vyzrát na známky a večer usínat spánkem klidným, bez nočních můr o možném zkoušení další den? Stačí svaťák na přípravu na maturitu?

Veřejná vs soukromá vysoká

Na vysokých školách v České republice studuje přes 288 tisíc studentů a jedna desetina z nich tak činí na soukromých vysokých školách. Je veřejná vysoká lepší volbou?