Kolik by toho o vás měl vědět váš šéf? | Absolvent.cz

Kolik by toho o vás měl vědět váš šéf?

Že by měl vědět o vašich pracovních dovednostech, to je tak nějak jasné. Měl by ale taky vědět, čemu se věnujete ve volném čase? Jakou hudbu posloucháte? Jaké vztahy máte v rodině? Jak často chodíte do baru? No... to asi NE. Jenže Velký bratr má oči všude...

Facebookoví šmírači

Ve Státech je dnes už běžnou korporátní praxí, že firmy najímají do oddělení HR specializované zaměstnance, kteří jsou placeni za to, že stráví celou pracovní dobu na Facebooku. Ne snad proto, aby tam chatovali s přáteli, psali statusy nebo hráli poker.

Jejich prací je co možná nejdetailněji prošmírovat profily aktuálních uchazečů o práci. A pak poctivě napráskat, co všechno tam viděli. Takže jestli se ucházíte o práci vychovatelky ve školní družině, zatímco každý pátek na svém profilu zběsile sdílíte fotky z divokých oslav konce pracovního týdne... dost možná se vám stane, že tu práci nedostanete.

Děsí vás to? A to jsme teprve na začátku.

Soukromí detektivové

Podobné praktiky se ale používaly už mnohem dříve.

Když jste v roce 1914 pracovali ve slavné automobilce Ford, žádné fejsbůky ještě nebyly. Ale existovali soukromí detektivové. A v určité fázi kariéry na vás jednoho takového detektiva šéf nasadil, aby vás po práci „doprovodil“ domů.

Zastavili jste se na drink? Pohádali se s partnerem? Nebo udělali cokoliv jiného, co z vás mohlo v očích společnosti udělat méně kvalifikovaného zaměstnance? Vemte jed na to, že hned na druhý den to váš šéf věděl.

Jak si tohle špehování vysvětlit? Jedním z důvodů bylo i to, že společnost Ford nabízela svým zaměstnancům nadstandardní platy oproti konkurenci. Abyste si plat zasloužili, museli jste být jakýmsi „modelovým občanem“.

Váš dům musel být čistý a uklizený, vaše děti musely řádně navštěvovat školu a váš spořící účet v dobrém stavu.

Velký bratr tě sleduje... (Zdroj: Pixabay.com)

Velkého bratra tehdy řídilo Sociologické oddělení Fordu. Jakkoliv ctnostně to zní, jednalo se o tým inspektorů, kteří se ze dne na den klidně zjevili na prahu vašeho domova. Jejich cílem bylo „podpořit zdraví, bezpečnost a pohodlí zaměstnanců“.

V praxi tedy nic víc než šmírování vašeho soukromí a práskání čehokoliv, co z vás nedělá příkladného občana. Nabízí se otázka, jestli existoval někdo další, kdo kontroloval jejich příkladnost.Tito inspektoři dokonce nabízeli zaměstnancům Fordu lékařské kurzy a kurzy starosti o domácnost. Abyste jako věděli, jak si doma správně uklidit a tak...

Jako na rande...

Digitální technologie jsou dnešním synonymem oněch soukromých detektivů. A Mark Zuckerberg stvořil Velkého Bratra, o jakém se nesnilo ani Orwellovi. Váš budoucí šéf toho o vás může vědět mnohem více, než co mu o sobě řeknete při pohovoru.

Je to jako když jdete na rande s někým, s kým jste si do té doby jenom psali na Facebooku. A pak trapně předstíráte, že vlastně vůbec nevíte, co váš protějšek rád dělá ve volném čase, s kým se baví... nebo co jedl minulý týden.

A proč vlastně všechno to shromážďování dat o nových uchazečích?

„Jedním z hlavních sílů je předpovědět, jak dlouho zaměstnanec zůstane v dané firmě,“ říká Phoebe Moorová, docentka pro politickou ekonomii a technologii na Leicester University ve Velké Británii a autorka knihy "Kvantifikované já v nejistotě: práce, technologie a co čítá" (The Quantified Self in Precarity: Work, Technology and What Counts).

Sbírání dat mění pracovní vztahy a způsob, jakým lidé pracují. A taky to, jaká se kladou očekávání,“ dodává Moorová.

Sledování pohybu na pracovišti

Některé firmy používají kamery a infračervené senzory, aby sledovaly pohyb na pracovišti. (Zdroj: Pixabay.com)

"Firmy nechápou, jak lidé spolupracují na pracovišti,"  říká Ben Waber, prezident a generální ředitel firmy Humanyze.

Ta kupí údaje ze dvou zdrojů. Jednak z komunikace zaměstanců: z e-mailové nebo telefonické.

Společnost tvrdí, že analýza těchto dat nezahrnuje čtení zpráv. Prý sledují trvání, četnost a obecnou lokalizaci... no, asi si o tom každý myslíme své.

Druhou oblastí jsou údaje z nástrojů, jako jsou infračervené senzory, které zjišťují, kolik lidí pracuje v jedné konkrétní části kanceláře a jak se pohybují. Ty jsou dokonce zdokonaleny mikrofony, které „nezaznamenávají, co říkáte, ale zpracovávají hlas v reálném čase“, jak říká Weber. Podle něj to umožňuje měřit poměr času, nebo jak často vás lidé přerušují.

A proč to všechno?

Po šesti týdnech výzkumu získá zaměstnavatel na základě analyzovaných údajů obraz problému, který chce řešit. Pokud je třeba cílem zvýšit prodej, analyzují, co dělají jejich nejlepší obchodní zástupci. Nebo jestli chtějí měřit produktivitu, odvodí, že efektivnější pracovníci mluví častěji se svými manažery.

„Tyto nástroje pomáhají společnostem ušetřit miliony dolarů,“ argumentuje Weber.

Jeden případ za všechny

Obchodním argumentům pro „shromaždování dat“ (čti šmírování) rozumíme. A že se takových dat dá snadno zneužít, o tom nemá cenu diskutovat.

Ve USA a Evropě je nezákonné, aby firmy diskriminovaly zaměstnance na základě zdravotního stavu. Přesto se v roce 2010 našla žena, která svého zaměstnavatele žalovala kvůli tomu, že ji propustil z důvodu dvojité mastektomie. Firma tvrdila, že neměla přístup k výsledkům DNA, ale operace se objevila na jejích pojištění. Případ se nakonec vyřešil mimo soud.

V EU vstoupí v platnost nové nařízení o obecném ochraně údajů (GDRP), které zakazuje jakékoli použití osobních údajů, se kterým uživatel výslovně nesouhlasil.

Svého zaměstnavatele si ale můžete proklepnout i vy. Přečtěte si, jak na to.

Zdroj: BBC (zkráceno)

Články ze stejné kategorie

A je to tady..První dny v nové práci!

Co teď? Ničeho se nebojte, třikrát se zhluboka nadechněte a vykročte pravou nohou. Začátky jsou stresovým obdobím pro každého. Rozhodně se tedy nemusíte za motýli v břiše stydět.

Progresivní obory

Každý student si klade otázku, kterému oboru se nadále věnovat, aby si zajistil co nejlepší budoucnost. Který obor je tím pravým? Odpověď na tuto otázku však není jednoduchá a jednoznačná.